Vás, malí drobní ptáci,
když letíte k nám zpátky,
co padne a se ztrácí
a mizí bez památky.
Na dlouhé mořské pláni,
na vrchů sněžné výši,
a kdo to zavolání,
to vaše slední slyší?
My jdeme z jara lesem
a posloucháme ptáky,
a hruď se nám chví plesem,
a slzou vlhnou zraky.
Tak zrovna jako loni
si trylkuje a pláče
a stýská, výská, zvoní
to malé drobné ptáče.
A myslím, myslím časem,
jak bude mi as jednou,
až s nové vesny jasem
se noví ptáci zvednou.
A v oblak budou splývat
po dlouhých dobách zimy
a budou zpívat, zpívat –
a já – nebudu s nimi?!