Do temna lesů ztrácí
se bílá pěšina,
tam sladce pějí ptáci,
když západ zhasíná.
Tou pěšinou jdem spolu,
ty krásná a já něm,
a proto tolik bolu
je stále v srdci mém.
Vyschlému roven zdroji,
sta písní na rtech svých
bych mít chtěl, krásu tvoji
bych vypěl, jas a smích.
Tu čárnou krásu celou,
líbezný úsměv ten –
než ztratím se v noc ztmělou,
než dohasne můj den.