Je život cesta za štěstím
a pranic více, pranic více,
a moudrý ten, kdo nad vším tím
si nezachmuřil ani líce.
Kdo, nežli zářný den mu shas’,
za ptákem šel, když cesty plály,
a dosti měl, když jeho hlas
tak chvílemi jen zaslech’ z dáli.
Kdo cestou zpíval, trhal květ
a snil i líbal v stromů šeři
a dosti měl, když z dálky shléd’
zlatého ptáka třpytné peří.
Neb, padne-li ti přeci v plen,
zda stojí za to, co máš v pěsti?
Ach, ne! Ty chápeš, cesta jen
a ne ten cíl že bylo štěstí!