Jak rád bych zemřel, třeba znenadání,
v dvacíti letech svých a v květu vloh!
Mé jméno v rámku list už měl by ranní,
a kondolencí – to by přišel stoh!
Na pohřeb můj by šli snad Vltavani
a kominíci... „Ó, ten zlatý hoch!“
Jak rád bych zemřel – neplačte, má paní –
jen kdybych se tak na vše dívat moh'.