K nám jako štěně dostal se, a rádi
jsme měli ho, a on nás také všecky;
s mým vnukem byli dobří kamarádi,
dal, moudrý, líbit si i rozmar dětský.
Byl dlouhá léta zdráv. Pak pár dní stonal,
u dveří ležel trpělivě, skromně –
a každý šeptal, tiše práci konal,
jak nemocný když přítel leží v domě.
A byl s ním konec. Že se zrak tvůj stydí
za slzu tu, jež musí vytrysknouti?
Jí zasloužil si spíš než leckdo z lidí,
s kterými šel jsi na společné pouti.