„Lehko mi, jako pták volna se cítím,
chtěla bych ozdobit hlavu svou kvítím,
ústa má prahnou již píti vzduch svěží.“
Desátý měsíc už leží.
„Vyjdu si zítra hned na louky, matko,
poslechnout, ptáci jak šveholí sladko,
zvědět, zda hnízdo zas v dutém je kmeni.“
Jedné juž naděje není.
„Do vlasů vetkám si bílých dvé poupat,
k potoku zaběhnu nožky své koupat,
radostí oslzí pomněnek očka.“
Sotva jen jitra se dočká.
„Šumotem uvítá lesík mne mladý,
ulehnu do mechu, snít budu tady,
s písní se navrátím do naší chyše.“
S úsvitem skonala tiše.