Park vlídně často kyne do snů mých,
ten, v kterém rád jsem zapadával v snění
kdy stín se houpá na všech haluzích.
Jej vidím, jak je zadumán a tich,
pln schůzek tajných, písmen v každém kmeni,
pln stmělých chodeb, jako den když není,
jen večer, soumrak, sladké šero v nich.
Pln vůně, ptáků a pln snů a ticha,
co venku těžký hlučí vůz a míchá
se s křikem vozky, jenž jde kolem latí.
Pln bílých vidin, ve stínu i zlatě
když komtessy se mihnou v bílém šatě
a v alejích se stmívajících tratí....