Pan Paleček – to známá věc –
ke králi pozván kdys,
co panstvo hojně velkých ryb
si z plných bralo mis:
Jen malé dostal rybičky,
i cítil v srdci zlost,
že nemá mít, co jiný má,
ač je tu stejně host.
„Oj, Palečku, co počínáš?“ –
děl, hledě k němu, král –
„ty k uchu dáváš rybky své,
jak bys je poslouchal.“
– Můj králi, věru poslouchám,
však nemohou mi říc,
o utopeném bratru prý
ty větší vědí víc! –
Král usmál se a pochopil
a sluhům cosi řek,
a již měl velké ryby též
na míse Paleček.
Oj, Palečku, oj, Palečku,
tvůj úděl naším, ach,
nám též jen drobty dávají
při panských hostinách.
Oj, Palečku, oj, Palečku,
svůj též nám sešli vtip,
jak na místo těch rybiček
se velkých domoc’ ryb!