Zes chodskýho hradu
černý prapor vlaje,
smutnou volá zprávu
do chodskýho kraje:
Plačte šecky zvony,
lkyjte šecky srce,
hdo nás tůlik rád míl,
toho není více:
Baar náš humříl!
Šecky hned se zvony
rozplakaly v kraji,
šecky srce žalem
jak hdyž puknout mají,
zahučíly lesy
smutným dlouhým vzdechem,
celým krajem táhlo
jako pláče hechem:
Baar náš humříl!
Pracoval ha žil si
pro nás každou chvíli,
co bysme tě, svatyj,
vodpouštět jen míli?
Vodpust ty nám rači,
že sme tvýho hlasu
nedbáli, hdyž chtíl si
jenom naši spásu,
mistře drahyj!
Íčko, hdy tvý husta
na věky sou němý,
za tebou jít chceme
pro lásku k svý zemi.
Ha ty posiluj nás,
na naši hleď bědu,
žehnyj šechnim Chodom
s nebeskyjch Vyjhledů,
mistře drahyj!