Pan kritik píše: „Všecko u nás v mdlobě,
vše krátkodeché, v stařecké vše tíze.
Což nemáme již mládí v naší době?
Což není písní v pravé jarní míze?
Kdo vyzpívá nám jaro? Zbudí v hrobě
zas mladost, sílu v krásných veršů říze?“
Teď dopsal. Slastí zamnul ruce obě
a šilhnul k vlastní připravené knize.