Na Bílé Hoře
sedlák pole oře,
mraky se válejí
širém po obzoře.
Táhněte, mí koně,
hnědouši i ryzko,
už se na noc sklání,
už je večer blízko.
Rád tu s vámi orám,
kleče svírám v pěsti,
zde je zakopáno
všecko naše štěstí.
Všecko naše štěstí,
stará česká sláva
co rok zde v té půdě
hloub se propadává.
Na čele pot stojí,
pluh náš křemen láme,
zdali pak tě, Štěstí,
někdy vyoráme?