Sníh padá, lehký mráz jej hněte,
pod tíží jeho dřímá zem,
a od mužů i od dítěte
lze dobře znáti stopy v něm.
A jak vše pod tou vrstvou šedou,
kam vítr sníh jen zavěje,
on zradí, kam ty stopy vedou,
kam spějí lidské kročeje.
Jdou od vsi ke vsi, stále svěží,
jdou v každou chatu, ba i v les
i do polí, jež mrtvá leží,
až pak se tratí v dáli kdes.
A někde zem již ušlapanou,
a stopa stopu přetíná,
jen ke hřbitovu, od vsi stranou,
tam nejde ani jediná.