Jsou oči květů jako dětské oči,
jich pohled vždy tak zvědavý a hravý,
tak udiveně s okem tvým se zdraví
a naivně tak po tobě se točí.
Teď v slzách tonou a teď do dálavy
kams pohlížejí lesa na úbočí,
a zas již ples v ty zory jejich skočí,
a blýskne v slunci zásvit usměvavý.
A tolik víry v nich a lásky něžné,
a tak jsou čisté, andělské a sněžné
ty oči květů na trávě i sněti,
že zdá se mi, ať kdekoliv už kynou,
že zrak náš, zkalen, strhán-li je vinou,
jich pohled čistý nemůž’ vydržeti.