Hle, táhnou oblaka bílá
ve výši nad zemí,
ne, plachty to tajemných lodí
jsou s mrtvých dušemi.
Zkad jedou a kam spějí
a kde se zastaví,
a neslyšné zda k nám nesou
se jejich pozdravy?
Tak tiše plynou, tak tiše,
v sluch život hlučí mi,
že skorem až lítostivě
se dívám za nimi...