Ó, škoda lásky, která v srdcích leží,
střádaná marně ve dnech mladosti,
jež jako poklad v hluboké spí věži,
a nikdo tmy ho, kouzla nesprostí.
A stačilo by odvaliti kámen,
jenž jako strážce nad tou láskou bdí,
by člověk užas’, překvapen a zmámen,
své ruce vztáhl po tom bohatství.
Však v celém světě nikdo neví o ní,
a kámen chladný, tíže dusivá,
a posléz země, která vláhou voní,
ji navždy sevře, navždy zakrývá.
Tak velký poklad, utajený hradem,
zarůstá býlím, v zem se propadá,
a tolik lidí v světě zmírá hladem,
a tolik lidí touhou uvadá!