Ó, rci mi, odkud na zemi se berou
ty duše dobré, jako duše tvoje,
jež láskou svou nám svítí nocí šerou,
z nichž plynou na svět živé dobra zdroje.
Zda z lepších věků na zemi tu zbyly
jak na žloutnoucím stromě svěží listy
z dob, pout kdy nenes’ člověk zotročilý,
kdy lidstva sen byl jak sen děcka čistý?
Či jejich bytí nových jar je zvěstí,
jsou z duší těch, jež teprv na svět přijdou,
a, první ptáci, hlásí lidstva štěstí,
kdy bude zlým jen snem, co dnes je bídou?
Já, nevím, nevím, ale, ve svém nitru
jak cítím hřát tvých očí pohled měkký,
se ve snách blahých vracím k lidstva jitru
a žiju dnes už lidstva lepší věky.