Kdys Paleček, ples na tváři,
do bídné krčmy vběh’:
„Hej, krčmářko, hej, krčmáři,
dnes jdu k vám na nocleh!“
„Aj, vítej, bratře Palečku,
jsi nám vždy milý host,
však nejsi sám, kdos’ přišel k nám,
leč pro dva místa dost.“
Tu rozhléd’ se kol Paleček,
ba věru, muž tu dlí,
a mračí se, jak měl by vztek,
a pohled má tak zlý.
Co dělat? Lehli – marně však
v snech šašek hledá klid,
pro bázeň ani na mžik zrak
nemůže uzavřít.
Jen měšec tiskne k sobě tmou,
jak lupu by se bál,
hrst stříbra vlastní rukou svou
mu dal tam Jiří král.
A zatím druhý chrápal hned,
jak padl na svůj znak,
však Paleček chtěl vzíti jed,
že nezamk’ také zrak.
A za hodinou hodina
jde jako šneka vlek,
a nespí lstivý ferina,
a nespí Paleček.
Tu šašek náhle z lože vstal
a rozžžal světlo v ráz
a lotrem, který chrápal dál,
vší silou v loži třás’:
„Hej, vstávej, jsi mi čistý brach,
ty nespíš, dobře vím,
na sen můj čekáš jako vrah,
bys prchnul s měščem mým.
Však, bratře, čekáš nadarmo,
chci půl ti z měšce dát,
a spi už tich, já také bych,
věř, schrupnul si už rád'!“
Shráb’ stříbro zloděj osmahlý,
a šašek zjasnil hled.
A pak se oba natáhli
a oba spali hned.