Den oklamal mě zrádně,
mých snů přetrhal síť,
ó, noci, vlídná noci,
jdu k tobě bez pomoci,
a ty mě přijmeš, viď?!
Pad’ bleskem strom můj mnohý,
květ spálil žáru dech,
ó, noci, noci moje,
za chladných hvězd svých roje
mně zapomenout nech!
Tvůj pohled je tak měkký,
a ret tvůj láskou něm,
ó, noci, noci hvězdná,
dej pít mi z číše bez dna
a v náruč svou mě vem!
Chci přitulit se k tobě,
bych pod tím pláštěm tvým,
ó, noci, dobrá noci,
tak jak ti ptáci krotcí
se utajil a zdřím’.
Buď tím mi jen, čím’s květu,
jenž k zemi sklonil hled
v tom žhoucím denním žáru,
však v tvém, ó, noci, čáru
se znova k nebi zved’.
Již slyším krok tvůj tichý,
tvůj plášť vlá ke mně tmou,
ó, noci, noci stmělá,
pojď, tkni se mého čela,
buď mou, buď mou, buď mou!