Noc vánoční jde tiše
při záři bludných hvězd,
tak posvátně to dýše
z těch zapadalých cest.
A nevím, jsou to zvony,
jež hučí v dál a v dál,
či jehličí dech vonný,
jenž ke mně pozavál:
Cos jako když mě nese,
a kam, to nevím sám...
Na starý kostel v lese
si posléz vzpomínám.
Na starý kostel bílý
i na ten šerý les,
jak to tam v noční chvíli,
jak to tam září dnes.
Na lid, jenž táhne v spěchu,
na dlouhých oken jas,
na varhan v lesa echu
se ztrácející hlas.
I na ten hřbitov veský
s tou zasněženou zdí,
kam hvězd jen padnou blesky,
kde zpěv jen stlumen zní.
A kde hlas živých známý
dí k mrtvým písněmi:
Dnes mír nás pojí s vámi,
vy naši pod zemí!