Slunečná jarní neděle,
děti již skáčí vesele;
radostně září jejich hled,
chce se jim z města na výlet.
Ať jdou si v pole za bránu,
já u knih, práce zůstanu,
klid svatý bude, pokoj, mír,
pár slok snad hodím na papír.
A odešly a ticho je.
Nuž, do práce, nuž, do boje!
A péro v ruce, sedím sám
a přemítám a přemítám.
Slunný se v pokoj lije jas
tu na knihy, tam na obraz
a zlatí zašlý jeho rám,
já přemítám a přemítám.
A prchly celé hodiny,
a papír čist a nevinný,
ne já, to má tu socha dlí,
a myšlenky mé utekly.
Mně utekly – kdy, ví sám Bůh –
za mými dětmi v slunný luh
a s mými dvěma okáči
na květné stráni skotačí...