Spokojeni se tmou svojí zimnou,
uzamčeny pevně oči obě,
naši mrtví ve svém tichém hrobě
nechť si zdřímnou!
Ani v štěstí, ani v smutku době,
ani vzdechem, ani plesu hymnou
nevolej je, sen ať z očí vymnou,
zpátky k sobě!
Tvoje štěstí, sladké jeho písně?
Kdyby vstali, skřiví rty jen přísně,
skloní líce.
Tvoje stesky, bol, jenž tebe pálí?
Útrpně by jen se pousmáli,
a nic více.