Jak v parno chlad když dýchá,
jak klid když v světě šírém!
Nám po dnech těžkých zticha
se duše plní mírem.
A zas tak volno je mi,
jak nebylo už léta,
jak když to jako k zemi
sám anděl snění slétá.
A je mi, v snách co tonu,
jak když to z prsou mojich
teď zní ten hlahol zvonů
po všech těch dlouhých bojích.
A je mi, zrak-li zvednu,
ku hvězdnatému moři,
jak když mi po všem bědnu
ty hvězdy v prsou hoří!