Dnes je mi, jak bych, chorý, vstal byl z lože
a na lávku kdes used’ prostřed nivy
a celý svět jak zřel bych kvést, ó, Bože,
jak při pohádkách vídal jsem ty divy.
A jak bych život vdychoval tak tiše
a zas jak bych jej žíznivým pil retem
s šeříků vůní, která ze všad dýše,
a se vší láskou, která proudí světem.
Jak v teplý vzduch by roztékala celá
se bytosť má, jak modravý kouř chýží,
jak v tónech, vlnách, v záři by se chvěla,
jak necítil bych vlastní těla tíži.
A náhle, jakby vůně všeho sytá
se tíhou sladkou na mé oči kladla
a jak bych cítil, štěstím žití spitá
že hlava moje na prsa mi padla...