I Zabarella mocný,
a d’Ailly kardinál
se chvěli, ne tak vinen
se mistr Jan jim zdál.
Z doktorů polských jeden
na pomoc Mistru spěl,
jak nutkala krev blízká
neb srdce jeho žel.
Sám zrádný, podlý císař,
vin vlastních cítě tíž,
přál podmínky si lehčí,
by vzdát Hus moh’ se spíš.
Jen Michael de Causis
a Páleč, dávný druh,
všem důvodům a prosbám
zastřeli dlaní sluch.
A hledali dnem, nocí,
kde jaký vadný kus,
a domlouvali stále:
„Buď upálen Jan Hus!“
„Nebude pokoj v Čechách,
vše bludů bude plen,
než zlořečený kacíř
ten bude upálen!“
A na kroniku starou,
tak plnou běd a muk,
svou těžkou padá hlavou
dnes ještě pozdní vnuk.
A šeptají rty jeho,
volně se chvějíce:
Proč trpět jen má vždycky
Čech od svých nejvíce?!