Je dosud pusto. Máj je dosud v dáli,
a více cítit jarní dech a tuchu
jen v letu oblak, ve vlažnějším vzduchu,
než na zemi zřít, chlad již svírá stálý.
Na cestě listí suché dál se válí,
leč ptačí píseň zazvoní již v sluchu;
je Velký pátek, plný moci duchů –
ó, hle, co hoří tam u lesní skály?
Jsou zelené to, zlatěžluté mechy,
jež první vnesly živou barvu těchy,
plá lýkovec to v květu z temna dubin?
Či při pašijích pukla to snad skála,
a z pokladů to otevřených sálá
ven na chvíli teď zlato, smaragd, rubín?