Hle, celá Praha v skvoucím záře plamu
je velikému rovna drahokamu.
Jak tichý úsměv slunce pablesk leží
na jehlancích a na kopulích věží.
Na domech, střechách, štítech zubovatých
a na oknech se chvěje celých zlatých,
Na chrámech, kde spí reci sen svůj hebký,
a chorál letí přes jich bílé lebky,
Na klášterech, kde v duhu, barev tříseň
je v knihách vrytá stará česká píseň,
Na palácích se v jeden ruměn slívá –
zda kámen sám se studem uzardívá?
A ve dvou oknech hradu v řídké mlze
se třpytí to jak veliké dvě slze...