Znáš onu píseň, kterou Heine
kdys o severní jedli pěl,
jíž k dálné palmě cizokrajné
cit lásky v srdci zahořel?
Ten hloupý strom, ta hloupá jedle,
o palmě v marné touze sní
a nevšímá si, bříza vedle
že žije, roste pouze jí!
Má duše drahá, břízo bílá,
kde jsem to bloudil v marných snech,
když opouštěla tebe síla,
když mřel ti pro mne na rtu vzdech.
A v srdci tvém je plno něhy,
a oddanosti pln tvůj hled,
a láska tvoje nemá břehy –
jak jsem to dřív moh’ nevidět?!