Pojď, na hřbitově listí šumí,
to listí letos poslední,
kde otec můj své spřádá dumy
a kde tvá matka tiše spí.
Tak ticho je tam – všecko dříme,
a hlína vlhkem zavání,
ó, jistě mrtvé uslyšíme,
jak oddychují ze spaní.
A u těch hrobů dvou pak stanem,
před tváří věčno neznámé,
a s listí šumem, větru vanem
hlas vlídný z dola poznáme.
A dlouho s duší láskyplnou
tam státi budem’ dojati,
a pro to, proč nám živí klnou,
nám mrtví budou žehnati.