Ach, jindy jen holí jsem zatočil,
jen tlumok na plece hodil,
a byl bych šel světem na sta mil,
vzal lehce tuláka podíl!
A dneska pouť krátká, k smíchu až,
a jak prut v šípkovém keři,
mě chytá a drží dětská páž
a nechce pustit mě z dveří!
Dvě oči modré jak nebes jas
zřím smutně ke mně se zvedat,
jak s otázkou: Zdali kraššího as
cos v šírém světě chceš hledat?
Však vyrvu se přec a prchám v svět
přes lesy a města, kol chýží –
ej, hlava je lehká, noha chce v let,
však srdce tak tíží – ach, tíží!