V dnech mého mládí – jsou to leta, leta! –
jsme chodívali, studentíci svěží,
si nakupovat knížek, nechť i sněží,
vždy po kostele, do starého Gheta.
Ta vzpomínka teď v duši maně slétá,
když o desáté Seiny na nábřeží
své skříně, jež na opěrné zdi leží,
otvírá zrakům antikvářů četa.
Ó, kdybych žil tu, denně okouzlený,
zde chodíval bych jistě kolem Seiny
a po práci tu slavil tichý sabbat.
Ó, rozkoši, vzkřik plesný na rtu ztajit,
když vydání se první zdaří najít,
a v starých knihách labužně se hrabat!