A k tomu bylo třeba krve proudů,
ran děl a pušek, zrady, lsti a soudů,
vsí požárův a udupaných lánů,
mrch na tisíce, děsu z noci k ránu.
Slz moře, stonů, kvílení v těl změti,
sta puklých srdcí, osiřelých dětí,
běd moru, hladu, žalu nad vše žaly:
by posléz lidé vedle lidí spali!
By vedle sebe na prosáklé pláni
tu spali tiše až do z mrtvých vstání,
a pak snad chytí, vstávajíce z rovů,
své zbraně zas a počnou bít se znovu.