Hned přede mnou je a hned po mém boku,
teď za mnou plíží se a teď mě vede;
při záři lampy pitvoří se šedé
Nic jeho za mnou, svou když spřádám sloku.
Teď v dálku dlouží se, teď v propast sjede.
Co chce tu stále řadou dlouhých roků?
Mám říci jemu: Ďáble! nebo Zvěde!?
Zřím v tvář to svému druhu nebo soku?
Co černé ve mně, v oči se mi staví?
Či vlastní skepse za mou chvátá silou?
Mám zřít v tom, sám že stín jen budu tmavý?
Kol hřbitova dnes šel jsem v slunci ranním,
a přes zídku on přehoupnul se bílou
a jakby čekal, zdali skočím za ním...