Když ze schůze jdem, on jde teprv na ni,
na vlak vždy přijde pozděj – o minutu,
když list už tisknou – sedá teprv k psaní,
rok korrekturu nechá nedotknutu,
nic nedbá, že šlak redaktora raní.
Dnes rozčilen: „Ó, vzíti na vše knutu!
X. dostal cenu. Mně patřila, páni!“
A zadal's? – „Ne. Já propásl jsem lhůtu.“