Nad řekou stojí bílý dvůr,
a níže pod ním stojí hrad
se zbytkem starých šedých mur
a lesy kolem obepjat.
Ty dva již patří druhu druh
si v líce asi mnoho let,
v tom dvoře život, zpěv a ruch,
a v zámku dřímá zašlý svět.
Tam staré visí obrazy
a mnohý prapor, meč a znak
i hodiny tě zarazí,
jak zaduní to divně tak.
A k dvoru jede plný vůz,
je nakupen v něm zlatý klas,
a v rachot kol a koní klus
se mísí svěží písně hlas.
A k hradu dvůr dí: Přetrvám
ty hradby tvé a kameny,
tys v sebe zavřen, tich a sám
a já s tou zemí spojený!