Moře často slyším ve svých snách
šumět bouřně a zas jako v hrách.
Voláš na mě, moře? Nevolej!
Sám bych přilét, skočil ve vln rej.
Sám bych přilét, ale nemohu,
žena, dítě – první po Bohu.
Jen co pár brázd ještě přeorám,
rozběhnu se zase ku horám.
Jednu ženě, druhou dítěti,
po třetí chci k tobě letěti.
A jestli mě sklátí dříve tíž,
ty mi z dálky ještě zašumíš.
Zašumíš mi, jak bych u vln stál,
o volnosti, jíž jsem nepoznal!