Nechť drobnou minci jen
jsem razil, i sok ví,
že byl, ať potupen,
jsem pregéř poctivý.
Já nedbal jiných rad
a nedbal jiných slov,
leč v minci chtěl jsem dát
vždy nejlepší svůj kov.
Jen jasně aby zněl,
byl čistý, kazu prost,
a samému mně žel,
kde nezazvonil dost.
Má mince chytne rez,
neb není ze zlata,
ji, jež tak září dnes,
čas otře, ohmatá.
Je mnohým prázdná věc,
z ní mnohý nemá zisk,
však mé „já“ zbude přec,
jež na líc jsem jí vtisk’.