Ty, Bože, který dělníkem byl’s taky,
když tvořil jsi ten velký, širý svět,
k nám dolů obrať s výše hvězdné zraky,
viz práci naši, mozol, tíhu let,
ty, Bože, který dělníkem byl’s taky!
Nám často ruce v unavení klesnou,
náš meč, náš pluh, to vše, co svojím zvem,
a hořkosť hrudí rozlije se tesknou,
i Ty jsi cítil mdlobu sedmým dnem –
nám ruce často v unavení klesnou.
Dej mír nám v duši a dej v dlaň nám síly,
jak v zem ji dáváš, květem halíš step,
ať nepadá v ni hlava v smutku chvíli,
ať roste na ní dětem našim chléb,
dej mír nám v duši a dej v dlaň nám síly!
A dej ji ve všem, kdo pracují tu dole,
jsme všichni bratří, v jeden spjati kruh,
i ten, kdo zdvihá perlík v ruce holé,
i ten, kdo péro i kdo vede pluh,
dej sílu všem, kdo pracují tu dole!