Je naše minulosť jak skála věkovitá,
kde balvan na balvan se kupí. Blesky zrytá,
tak z věků do věků ční, práce plod a ducha,
a tu tam otců krev lpí ještě na ní suchá.
Nechť kolem nenávisť či vztek ať kolem hne se,
tou skalou nepohne, tou skalou neotřese,
jí moře nespláchne a věky nerozboří,
je naší k radosti a ku slávě a k hoři.
Jen na ní velcí jsme, my jináče tak malí,
jen na ní jisti jsme, kdy vlny kol se valí,
a na té věčité a obrovité skále
chcem’ být, chcem’ bojovat a budovat chcem’ dále.