Co učených mně výzkumy a mýlky,
ó, perlo noci! Hledě k tobě tich,
že stvořena’s jen, vždycky řekl bych,
pro milující, pro mrtvé a snílky.
Jak patří k tobě za večerní chvilky
zrak milenců, ó, svědku lásky jich,.
jenž odpověď, vzkaz na svých paprscích
rád odnášíváš dívčí do postýlky!
A básníkům a snílkům jsi zas lodí,
jež pluje s nimi zvolna v čárný kraj,
kde kouzelné se ticha květy rodí.
A mrtví k tobě upírají hledy,
když sednou v půlnoc hrobů na pokraj:
„Pojď, ty jsi náš, tys jako my tak bledý!“