Mech do oken!
Mech do oken!
Tak slýchám den co den,
když plným trhem ráno kráčím v spěchu.
Ó, pojďte, kupte do oken si mechu!
Tak dětí hlas zní v ranní mráz
a doprovází nás.
Jsou choré, bosé – vítr kolem kvílí,
a prvně napad’ sníh dnes krásně bílý.
Mech do oken!
Mech do oken,
ať dusí větru sten,
ať vaše jizba teplem vlídným dýše!
Hle, skřehlé dítě ruce spjalo tiše.
A jejich šat zřím polétat
a pronikat jím chlad,
je v ruce zebe stále bolestněji,
a děti se jak lístky stromů chvějí.
Mech do oken!
Mech do oken!
Ať u vánoční den
v něm Betlém s hvězdou, pastýř s ovečkami,
ať nad svými jste dětmi šťastni sami!
A zář a klid a štěstí svit
jim líčkem nezakmit’;
jich oči hasnou, v nožkách slábnou síly...
Dnes prvně napad’ sníh tak krásně bílý.