Stál před soudem, kněz, Slovák, žalovaný.
Prý bouří lid, je pansláv, z něhož strach,
ba nejmenoval v chrámě v modlitbách
patronky Uher ani, Marie Panny!
Již svobodě své slyšel zvonit hrany
a v trpký úsměv suché rty své stáh’:
Ó, Marje Panno, v hvězdných oblakách,
ne na mne, shlédni na můj národ zdraný!
Ne v slávě Ty, k níž tyran náš se modlí,
ať ruka Tvá zrak Boha obepíná,
by jeho křivdy nezřel, útisk podlý.
Leč Ty, jíž padlo do bolného klína
to tělo, kam se hrubé hřeby vbodly,
patronko matek, kterým mučí syna!