„Oh, nikdo neví, co to krve žádá!“
můj také říká, v každý veršík zpěvný
že nejdražší tu šťávu srdce vkládá,
z cév svých ji cedí – pro ples davu levný!
Ó, cos bych, dámy, vařila mu ráda,
po čem by krve přírůstek byl zjevný,
já bojím se, když tolik při tom strádá,
by chudáček se nestal chudokrevný.