Za vískou, která tu tam jenom kmitá
skrz stromů zeleň omšenými krovy,
ó, jak to září v úpal červencový,
jak zkvetlých máků hraje barva sytá.
Jak celé pole plameny když chytá,
tu běl, tu nach, tu záblesk fialový,
jak motýlů když bájných sta si hoví
a rozvírá tu křídla duhovitá.
Ó, ty, jenž v barvách žhoucích hýříš polem
a vlídně kýváš dlouhým květů stvolem
v tom teplém, ve sny lákajícím vánku,
ty, za ten život plesnivý a šedý
jenž nádherou svých klamů spíjíš hledy,
zde cítím vlát tvé křídlo, sladký Spánku!