Slyš, jaká hrůzná zní to symfonie!
Jak hladovících když to řičí tlupy,
jak usedavě když to dítě úpí,
jak smečka psů když žalostně to vyje.
Jak v chechtotu když blázni kol se kupí,
jak na sta křídel do oken když bije,
a vše to pláč jen země pro květ, tupý
jejž strh jí Podzim od pasu i šíje.
Ó, země, co as pro své sny a květy
dnes lká tu s tebou srdcí, osud kletý
as viní, zlobu. nepřátelství zmije!
Ó, srdce v rumech ztroskotaných říší!
I bolest vaše usne a se ztiší,
až bílý sníh vás jako zemi skryje!