Jak víčka bledá nad umdleným zorem,
jsou spuštěny všech oken clony v žáru,
pod nohou pálí dlažba trottoirů,
vše mrtvo, třídy liduprázdny skorem.
Jen holubi tu klovou v hejně sporém,
i sluha usnul, složen na svou káru,
teď hrčí vůz... kdos prchá z nudy spáru,
snad v pole ven, snad k ville stinné borem.
Pak úředníka vidíš, jak se ztrácí
v svůj úřad zvolna s tichou resignací,
již zvykl v práci srpen žíti v městě.
Teď nad Strahovem slunce již se schvělo.
Tlusťoučký mnich jde po Hluboké cestě
a modrým šátkem utírá si čelo...