Níž, níž a níž jak nebe když se kloní.
Pták dřímá, mlčí. Květ tak prudce voní.
Jak velké perly leží rosa v listí,
a hvězdy jak když slzí a se čistí.
Je noc a není. Tichem noc, den světlem.
Strom stíny hází po trávníku zkvetlém,
však v koruně, jak měsíc na ni kane,
má listí jako sněhem posypané.
Šum křídel slyším. Do tmy netopýři,
jak luny jas je leká, kolem víří.
A dál jde noc tak modravá a tichá,
že slyšet mníš, jak zem tak klidně dýchá.
Jsem jako na dně v ticha velkém moři.
A vidím, keř jak světluškami hoří,
a čekám jen, jak dítě všemu věře,
že promluví Bůh z plamenného keře.