Kráčím lesem. Lesy šumí. Jako když se baví,
nachylují důvěřivě stromy k sobě hlavy.
Sosna k dubu uklání se, buky k mladé jedli,
jakoby to nejtajnější, sladký hovor předly.
A to listí letos nové! V celé lesní stráni
to je ruchu, to je šumu, to je povídání!
Pode kmeny, pod borůvčím staré listí hnije,
a můj každý kročej lesem hlouběj zatlačí je.
A tu vzdychne, jak by šlo to z hloubky samé země:
Šum si, šum jen, bujný liste, však též spadneš ke mně!