Jako tvůj krůček drobný a němý
jaro jde potichu lesem,
my dva však nechcem’ závidět zemi,
jaro v své duši si nesem’.
Viz jen ty ptáky! Slyšíš je pěti?
Známe tu písně jich látku!
Na konec všeho na pružné sněti
hnízdo se objeví v krátku.
Jako my lásku mají i oni,
je to tak krásné a prosté,
proto pták zpívá, proto květ voní,
proto vše září a roste!
Život je velký, širý a dlouhý,
paprsk v něm štěstí je ryzí,
mnohý v něm padá bez cíle touhy,
bloudí a padá a mizí.
A ty skloň hlavu k hrudi, jež dme se,
opři se, duše má, o mě –
my jsme se našli v života lese,
ptáci dva na jednom stromě.