Jak nad mořem kdys plála lampa Héry,
tak Ideál nám svatý v dálce svítí,
z nás každý mythu Leandrem chce býti,
a plujem’ k světlu všichni všemi směry.
Kol nás se šklebí potvor jícen sterý,
se zmítá, hučí všední vlnobití –
my dále tíhnem’, září svatou spiti,
nad námi planou hvězdy, noci dcery.
Ó, k předu, k předu, dokud lampa plane
a poslední v nás ještě bije síla,
byť sebe víc to tělo bylo zdrané!
Co na tom, že se hrstka obrátila
a mnohý na dně leží ve vln šlehu –
jen jeden, šťastný! Když dosáhne břehu!