Od rána až do večera vázala, pletla.
Zde hyacinth – růže – zde pomněnky zas.
Dnes bál bude večer... té hudby a světla!
A s květinou úbory, s květinou vlas!
Tak často se usmála potichu v díle.
Zde sněženky – hvozdík a – fial tu vděk.
To na svatbu kytice do ručky bílé,
jež od dneška sepjata pro celý věk.
A často jí ve práci ovlhly oči.
Zde astry – zde barvínek – immortell pár.
To na pohřeb věnec, jenž slzou se smočí,
ať bylo to dítě, ať mrtvý byl stár.
A myslila často, jak v světě to chodí.
Zde orchidej – erika – narcis a – rmen.
Ta kytice zpěvačce k nohám se hodí
a uvadne zítra jak sláva, jak sen.
A byla tu na světě širokém sama,
bez přítele jednoho do smutných chvíl,
tak hrála to života veliké drama,
však hrála je hrdinně, co měla sil.
Od rána až po večer vázala, pletla,
jí oči se leskly, však obličej bled’.
A uvadla – květina bez vláhy, světla –
a na rakev nikdo jí nehodil květ.